Jak se dělá porno a další otázky pro sexy režisérku Ivannu Benešovou

Ivanna Benešová je sexy režisérka a producentka, která často šokuje svou velmi nekonvenční tvorbou. Chtěli jsme se o ní a její tvorbě dozvědět více, a proto jsme jí položili několik zvědavých otázek.

Ivanno, lidé Vás znají především jako filmovou režisérku. Do podvědomí veřejnosti jste se nejvíce zapsala svým dokumentem Jak se dělá porno a debutem Zneužívaný. Proč právě tato tématika?
Ráda točím filmy o ne zcela běžných věcech. Navíc, pokud to má být dokument, je dobré ukázat lidem prostředí, do kterého se jen tak normální smrtelník nedostane. Proto jsem jako svůj školní film točila dokument o pozadí českého porno průmyslu. Ve škole jsem za tento film dostala jedničku a i starší generace pedagogů z něj byla nadšená. Pokud jde o celovečerní snímek Zneužívaný, snažila jsem se poukázat na tématiku týrání a zneužívání dětí. Ten film byl spojen s Dětským krizovým centrem, s nímž jsem spolupracovala.

Sama jsem neměla úplně idylické dětství, a proto vím, jak moc je důležité o těchto smutných věcech veřejně mluvit. Ať už na film říkali kritici cokoli, dobré je, že se o tématice týraných dětí v době premiéry hojně mluvilo.

V poslední době točíte především videoklipy a reklamní spoty. Znamená to, že jste výše rozebíranou kontroverzní tématiku opustila?
Ráda bych zase natočila celovečerní film. Už mám napsaný scénář k celovečernímu hranému filmu a dokonce námět na jeden opět velmi kontroverzní dokument. Bohužel není snadné získat na celovečerní film potřebné finance. Na hraný film sháním už druhým rokem dvacet milionů a to není úplně snadný úkol na začátek. Film Zneužívaný jsem začala točit poněkud neuváženě – v době, kdy jsem neměla ani korunu nazbyt. A na každém natáčecím dni se pak doslova počítala každá koruna a do poslední chvíle to byl stres, jestli se film vůbec podaří dotočit. Hodně mi pomohlo, že jsem na postprodukci filmu dostala na poslední chvíli půlmilionovou dotaci z Ministerstva kultury. Svůj příští film už chci točit trochu s větším rozmyslem, a mít alespoň polovinu peněz předem jistou.

Když nahlédnu do Vašeho životopisu, vidím, že Vaše cesta k režírování nebyla přímočará. Původně jste studovala ekonomický obor na zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Teprve pak přišla na řadu filmová škola. Proč tak náhlá změna směru? Anebo je zde nějaká vodící linie?
Já jsem chtěla k filmu vždycky. Jen mě po gymnáziu na FAMU nepřijali a já si musela vybrat náhradní školu. A protože mi vždycky šla dobře matematika, padla volba na ekonomický obor. Už v prvním ročníku na ekonomce jsem ale natočila film. Byl to kraťas s názvem K-on-FLIKT a vyhrála jsem s tím cenu za nejlepší režii na festivalu Kryšpín. Po státnicích jsem se přihlásila na filmovou školu v Písku.

Jaké jste měla dětství?
Vyrůstala jsem v Dolní Poustevně, což je malé město na severu Čech. Dětství jsem neměla vůbec idylické. Otec nás vychovával velmi přísně, často nás bil. Mě, mé dvě sestry i maminku. Prakticky neustále jsem měla na těle nějaké modřiny nebo třeba podlitiny v obličeji, rozsekané rty a podobně. Nerada na to vzpomínám… Navíc jsem byla do svých šestnácti let zcela izolována od svých vrstevníků. Do školky jsem nechodila a děti jsem pak vídala pouze ve škole. Nesměla jsem jinak z domu mezi vrstevníky. Takže jsem vyrůstala bez kamarádů, zavřená doma nebo na zahradě. Poprvé jsem šla sama ve městě po ulici ve svých šestnácti letech, což bylo proto, že jsem musela dojíždět vlakem na školu. Jít večer ven bylo nemyslitelné do té doby, dokud jsem nebyla na kolejích. Není proto divu, že jsem byla velký samotář. Dodneška trochu cítím, že mám občas problém navazovat kamarádství. Ale ne proto, že bych nechtěla nebo se styděla, ale spíše proto, že jsem se prostě v dětství nenaučila, jak na to.

V době od mých sedmnácti do devatenácti let, kdy jsem stále byla vázána doma a nesměla prakticky nikam vyjma školy, jsme navíc doma neměli ani elektřinu a voda tekla jen studená a jen občas.

Vím, že to v dnešní době zní skoro neuvěřitelně, ale já se třeba i na maturitu učila při svíčkách.

A čím jste si přála být jako malá?
Už od malinka jsem chtěla dělat něco uměleckého. Původně jsem chtěla být baletka, ale balet v mé rodné vesnici nebyl. A nebyl ani široko daleko, takže to bylo nemyslitelné. Pak jsem zase snila o tom, že budu zpěvačka. Hrála jsem na klavír, ale brzo jsem zjistila, že nemám absolutně žádný hudební sluch. Na gymnáziu jsem se začala věnovat divadlu, hrála jsem, pak psala hry a nakonec je režírovala. Ale mrzelo mě, že dojem, který má člověk z divadelního představení se pak jednoduše rozplyne, zmizí a nezůstává nic hmotného, není možnost si ten pocit z představení připomenout znovu. Což filmové médium umožňuje. Když jsem ve třeťáku na gymnáziu viděla film Lola běží o život, přišel u mě úplný zlom. Řekla jsem si definitivně, že chci dělat filmovou režii. To i proto, že film nabízí větší škálu vyjadřovacích prostředků než divadlo.

Každá mince má dvě strany. Co je na profesi režisérky z Vašeho pohledu nejlepší? A co naopak nejhorší?
Nejlepší jsou momenty, kdy člověk realizuje své vlastní nápady a může se skrze svá díla vyjadřovat, zpovídat či sdělovat světu to, co má zrovna na srdci. Baví mě práce s lidmi. Navíc se člověk, který se filmařinou živí, nenudí a těžko upadne do stereotypu. Na druhou stranu člověk mnohdy vynaloží velké úsilí i finance do projektů, které nevyjdou, nebo mu je pak někdo ukradne a zrealizuje je za něho. To se mi stalo u jednoho televizního pořadu, ale nechci být více konkrétní.

Zkrátka je tady pořád riziko, že někdo se o vašem nápadu dozví, a jen proto, že má zrovna po ruce dobrého sponzora, nestydatě zrealizuje ten nápad za vás.

Práce režisérky je velmi náročná. Vy se navíc věnujete i dalším povoláním. Máte čas také na soukromý život?
Vedle filmařiny pracuji také jako moderátorka na rádiu Spin, čas od času moderuji nějakou společenskou akci. Dříve jsem se věnovala i redakční činnosti a napsala jsem opravdu stovky článků. Dnes už píšu jen filmové recenze. Pokud jde o soukromý život, snažím se udělat si na partnera vždy aspoň trochu času. V září třeba jedeme na Bali, což jsem si už dlouho přála. Takže si to tam snad užijeme.

Ale musím se přiznat, že já moc jiných koníčků, kromě své práce, nemám. Když třeba sedím večer doma, a je vše uděláno, jsem nervózní, protože nevím, co s časem.

Nesportuju, nemám žádného domácího mazlíčka, ani nevařím. Zkrátka žádné jiné koníčky nemám. Proto musím mít pořad hodně práce, abych se mohla cítit v pohodě. J

Všechny dny nejsou růžové. Kdo je Vám největší oporou, když ji opravdu potřebujete?
Oporou je mi můj přítel Martin. Ale on je taková ta racionální podpora. Není to člověk, který by mi v těch mých smutných chvílích třeba řekl, že „všechno bude super, udělalas to výborně, jsi nejlepší.“ Spíše všechno zvažuje a utěšuje mě na bázi reálných věcí, takových, jaké jsou. Ale každá ženská potřebuje občas slyšet nějakou tu milosrdnou lež, která jí zvedne náladu a je zkrátka trochu přibarvená do růžova víc, než je realita. Ale s přítelem jsme spolu teprve deset měsíců, třeba ho to ještě naučím…

Kolem Vás koluje spousta drbů. Jak moc Vám záleží na tom, co si o Vás myslí ostatní? A co se píše v bulváru?
Dříve jsem to strašně řešila. Teď už vím, že s tím nic moc nenadělám. Čím víc je člověk známý, tím víc lidí ho může pomlouvat a drbat o něm. S tím se nic neudělá. Je to daň za život, jaký jsem si vybrala.

Tento rozhovor je pro Drbem.cz. Mohla byste nám na sebe prozradit nějaký drb?
Jedním z drbů je třeba to, že se o mě říká, že v každém svém videu, které točím, musím mít sex, nahotu nebo alespoň násilí. Lidi si myslí, že si to do těch scénářů úmyslně prosazuju. Ale poslední dobou za mnou chodí klienti sami s tím, že chtějí reklamu nebo klip ode mě, a že v něm vyžadují ty a ty drsné nebo erotické scény.

Zkrátka tak nějak platí, že kdo chce něco provokativního, jde automaticky za mnou.

Na konci roku by měl spatřit světlo světa Váš druhý autorský film. Tentokrát se má jednat o drama ze sportovního prostředí. Můžete nám o něm říci více, anebo je to tajemství?
Ten film se stále plánuje. Je to "to", na co sháním dvacet milionů. Bude to životopisný film podle skutečné události, částečně se bude muset točit v ČR a částečně v USA. I proto tak vysoký rozpočet. Více zatím prozrazovat nebudu, nebo to zase natočí někdo jiný rychleji.

Prozradíte našim čtenářům, co dalšího plánujete do budoucna? Na co nového se mohou těšit?
Teď jsem dotočila jednu reklamu, kde hlavní roli hraje zpěvačka Madalena Joao. Ztvárňuje tam hysterickou ženu, která v záchvatu zuřivosti rozmlátí celou kancelář. Na co reklama bude, ale prozrazovat zatím nebudu. Musím ovšem říci, že se s Madalenou velmi dobře spolupracovalo a v současné době jednáme o natáčení jejího klipu. No a minulý týden jsem dotočila klip pro punkrockovou kapelu ATD, který bude plný sexu a erotiky, ale v takové podobě, že jej bude možné snad i normálně vysílat.

Nejvíc sexy režisérka? Ivanna!
Nejvíc sexy režisérka? Ivanna!
Každá mince má dvě strany
Každá mince má dvě strany
Ivanna je také úspěšnou moderátorkou
Ivanna je také úspěšnou moderátorkou